Blog pohádek a příběhů,  Pohádky

Oříšek a slon

Že bylo po svátcích jara, po Velikonocích, bylo především vidět u táty v pracovně. Pod oknem vedle jeho pracovního stolu, kde byly především jen samé složky a knihy, stojí proutěný koš, do kterého táta každý rok dává své pomlázky, které si sám upletl. Je na nich vždy mnoho pentliček, mašlí a velikonočních dekorací, které si na pomlázky vždy hrdě pověsí. Hned po Velikonocích bedlivě zkoumá, která z nich je nejvyšší a nejvíc naparáděná. Je pravda, že jsou skoro vždy stejně velké a vždy malá Anička i teta okusí, že jsou upleteny pečlivě.

Jakub má také svoji sbírku, ale je menší a pomlázky jsou kratší. Jen vždy nad tátou vítězí v počtu vajec a čokoládových figurek. To proto, že obchází své spolužačky v okolí. Jakub chodí totiž už do druhé třídy a po velkých prázdninách bude třeťák, což je skoro velký chlap!

Anička po prázdninách půjde do třídy první, ale i tak je to velký skok od školky mateřské! Už se moc těší.

Uběhne to jako voda, protože Aničku i Jakuba už čekají jen krásné chvilky a jistě í velké zážitky! Totiž už za necelých deset dní dojede opět tatínek ze své tentokráte krátké cesty a pak mají v měsíci červnu, těsně před prázdninami oba s Jakubem narozeniny! Anička na začátku měsíce a Jakub skoro ke konci, 5 dní před dvěma měsíci volna! A o prázdninách je jistě s tátou bude čekat mnoho dobrodružných cest a jejich společný sportovní tábor. Na ten jezdí oba od malička, jezdili všichni společně, s maminkou i tatínkem. Být ve stanech u řeky a každý den prožívat něco nového, to jsou ty opravdové prázdniny!

Anička s Jakubem jsou sourozenci a žijí u tety. Mají tetu, je to sestra tatínka, maminku už nemají. Když měl jít Jakub do první třídy a malá Anička se těšila do školky, stala se mamince i tatínkovi velká nehoda. Oba pracovali pro výzkumný ústav, což je velká škola pro dospěláky. Maminka i tatínek i s ostatními z této velké školy létali do dalekých zemí, kde stojí pyramidy, památky a chrámy a tam objevovali starobylé předměty, abychom všichni znali jaké to bylo za dávných a dávných dob. Jednou se strhla velká písečná bouře a maminka se vracela autem do hotelu sama. Tatínek na ni čekal, ale mamince se stala velká nehoda. V té písečné bouři, už kousek od hotelu ji neviděl řidič nákladního auta a narazil přímo do maminčina auta.

Maminčina nehoda se stala přesně 1.června.

Když se tatínek vrátil sám, byl velice smutný a proto, aby nezůstal sám s Aničkou a Jakubem, přestěhovali se všichni k tetě. Teta Eva děti ani rodinu neměla, měla velký dům a Anička s Jakubem ji měli moc rádi. Jezdili k ní vždy, když nechodili do školky, když byly prázdniny, Vánoce a trávily u tety Evy i ten čas, kdy maminka naposledy cestovala do té daleké země.

Děti maminčina smrt velice zasáhla a byly z toho tak smutné, že nechtěly chodit do školky ani s dětmi ven, chtěly být jen s tátou. Často si o mamince vyprávěly, Anička byla malá, ale Jakub si krásné chvíle s maminkou stále živě pamatoval. Nejhorší to bylo v noci a o prvních Vánocích, to byla moc smutná doba. Proto po čase s radostí přivítaly, že se stěhují k tetě. Teta měla na zahradě takový malý domeček, říkala, že je to její království a to opravdu království bylo! Teta Eva totiž opravovala staré sochy a obrazy. Často dlouho pracovávala doma a to děti bavilo jí pozorovat při práci!

Škola, kam nastoupí po velkých prázdninách už oba, je jen kousek od tetina domu. Anička s tetou i tatínkem už se byli ve škole podívat a Jakub je jen rád, že si ráno může déle přispat.

Nějaký čas, poté, co se mamince stalo to velké neštěstí, zůstal tatínek s dětmi doma a nechtěl o žádné cestě ani slyšet. Ale tak dlouho ho přemlouvali z jeho práce, až zase začal své bádání za mořem. Býval pryč i tři měsíce, ale hned potom býval doma několik týdnů, s dětmi.

Prázdniny a Vánoce byly pravidlem a k tomu nikdy nebyl pryč na 1.června, kdy všichni společně chodili za maminkou na hřbitov. Všichni věděli, že maminka je stále s nimi.

Tak tomu je i letos, kdy se táta vrátí za deset dní. Psal, že další cesta je v jednání, ale bude určitě po velkých prázdninách! Poslal i několik fotek, kdy stál u velkých velbloudů, v písku,a slunce svítí tak jako tady uprostřed prázdnin. Určitě se vrátí opálený!

S tetou Evou si Anička s Jakubem už plánovali, jak na tatínka budou čekat na letišti! Už se nemohly dočkat!

Když dojeli s tatínkem domů, bylo už hodně pozdě. Děti se ale táty nemohly nabažit! Stále chtěly poslouchat jeho příhody, které v daleké zemi zažil a jakou práci tentokrát dělal. Děti jeho práce v bádání starých pozůstatků v písku a ve starých chrámech moc zajímalo, bylo to vždy tajemné!

Aničku na druhý den ve školce teta omluvila, ale Jakub jít do školy musí. Je sice pátek, ale docházka do školy je povinná, tak hned ráno tatínek Jakuba vypravil do školy. Má jen do oběda, ale i toho dopoledne Anička využila a hned po odchodu Jakuba skočila do postele táty, která je ještě vyhřátá. Za chvilku ji stejně přes okno šimrá pramínek sluníčka, které ukazuje svoji sílu. Měsíc květen bude sice za tři dny, ale venku už je nádherné teplo a slunečno.

Tatínek s tetou něco rozpráví v kuchyni a teta chystá pomalu oběd.

Dopoledne ubíhá jako voda a už vrzla branka a je doma Jakub. Batoh jen pověsil v chodbě a už je se všemi na zahradě, kde teta podává oběd. Je krásný jarní den.

To páteční odpoledne, je odpoledne plné plánů, rozdávání úkolů a povinností. Tatínek se chopil rozhodování. Děti jen hltaly s velkým zájmem, co je v příštích dnech čeká.

Za dva měsíce končí škola, Aničce školka a to napořád, teta většinou pracuje doma nebo se teď s tátou prostřídá a tak se všichni pustí do oprav na domě, což společně odstartují vymalováním pokojů,jídelny a obývacího pokoje. Tatínek chce mít vše hotovo již do 10.června, pak odjede na týden do hlavního města do své práce, kde naplánují další cestu do ciziny na další výzkumy a bádání. A to nejdůležitější, co oběma dětem udělalo nesmírnou radost, je nejen plán na prázdniny, ale ještě předtím jejich společná velká zahradní oslava narozenin, kdy si jak Anička tak Jakub budou moci pozvat všechny své kamarády! A Anička už po prázdninách půjde do velké školy, může si pozvat děti ze školky, se kterými se i rozloučí. Děti jásají radostí. Toho večera snad nejde ani usnout.

Od toho pátku se v domě i na zahradě začaly každý den dělat nějaké úpravy a přípravy. Od rána do večera se pracovalo a malovalo, opravovalo a natíralo. Anička i Jakub chodili ještě do školy a školky, ale Aničku teta vyzvedávala brzy a Jakub byl doma chvíli po Aničce. Všichni pomáhali a práce byla brzy za nimi vidět, dům byl den ode dne hezčí. Mnohdy Jakub dělal úkoly venku na zahradě, ale to bylo stejně lepší.

Výjimkou byl den, 1.června, kdy se všichni společně vydali za maminkou všichni jí donesli krásné čerstvé květiny. Ten den si do večera jen povídali a vzpomínali.

Přesně na polovinu června tatínek naplánoval narozeninovou oslavu. Společně vybrali sobotu a teta se nabídla, že letos oba krásné dorty, pro Aničku i Jakuba upeče sama. A každému dvoupatrový!

Děti se už nemohly dočkat!

Blížil se den, kdy měl tatínek odjet na týden do hlavního města, aby mohl se svými kolegy naplánovat cesty, které je budou v druhé polovině roku čekat.

Byl večer a plánované předělání domu se chýlilo ke konci. Druhý den odpoledne chce tatínek s Jakubem vymyslet a rozvrhnout ozdobení zahrady, aby byla výzdoba a tím oslava dokonalá.

Zazvonil telefon. Jakub i Anička se chystaly už do postýlek, ale zaujal je posmutnělý a zadumaný pohled, jakmile odložil sluchátko. Z kuchyně přišla i teta Eva a všichni chtějí vědět, kdo a co volal.

Táta povídá:,, to byl můj kolega, co spolu pojedeme v září na tu velkou cestu a náš výzkumný ústav po nás potřebuje, abychom odlétli do ciziny i nyní, jen na 3-4 dny, vyzvedli mapy a vyřídili povolení k geologickým výkopům, které začnou bez nás s kolegou už koncem prázdnin. My dorazíme až začátkem září a ta povolení potřebují dřív. A vyřídit to můžu jen já a ten kolega. Ale nebojte, na našich plánech se nic nemění.“ Táta začal listovat kalendářem, pak něco hledal v poznámkách a mezitím nás se sladkou pusou a přáním pěkných snů, poslal spát.

Děti ráno vypravila teta, Jakub utíkal o chvíli dřív do školy a Aničku zavedla teta skoro na poslední chvíli! Trošku zaspali. Ale ještě než děti odešly od snídaně, prozradila jim tajemně, že táta už na ně bude po obědě čekat, že má pro ně překvapení! Děti se radovaly! Ráno už byl táta pryč, prý odjel velmi brzy.

Obě děti obědvaly ve škole a školce a už se nemohly dočkat, až budou u branky, jestli je táta uvítá. Těšili se na překvapení.

Táta, když se usadili všichni za zahradě začal s úsměvem se svým plánem.

Povídá:,,Děti, protože mi ta cesta do ciziny trošku změnila plány, změnil jsem je i já. Zítra odpoledne jak přijdete ze školy, půjdeme spolu vybírat dárek k vašim narozeninám!“

Teta Eva přiběhla do školky pro Aničku sotva dojedla oběd a Jakub snad celou cestu ze školy utíkal, protože tetu s Aničkou doběhl u branky. Táta čekal a šibalsky se usmíval.

Ve městě, kde Anička s Jakubem bydlí je hned pod náměstím velký obchodní dům, kde je skoro všechno, oblečení, boty, domácí potřeby, drogerie i hračky. Toto samostatné oddělení s názvem Dětský ráj, je ve druhém poschodí a již na schodech vítá dětské návštěvníky plno postav z večerníčků a pohádek.

Anička i Jakub míří přímou cestou nahoru po schodech do Ráje pro děti a jejich očka těkají po celé velké místnosti, kde jsou snad všechny hračky, po kterých děti touží. Tatínek jde kousek za nimi a má spokojený úsměv na rtech.

Jen co všichni prochází mezi různými poličkami, regály, výstavními panely a výstavkami, děti překotně vykřikují na táty slůvka jako:,,jé tati to by se mi líbilo, jé táto to bych potřebovala, toto je přesně ono, co chci, jé to bych si tak přála…“ Je zřetelné, že děti jsou opravdu v Dětském ráji!

Chvíli je pozoruje velmi milá paní prodavačka a za chvíli se k nim přidává a čeká, co si děti vyberou. Radí se s tátem.

V oddělení, které je stranou vystavených hraček, je na koberci na zemi malá výstavka novinek,hraček, které jsou s tajemstvím. Děti nechápavě prohlížejí vše a tu ochotná paní prodavačka začíná tyto nápadité hračky dětem ukazovat.

Na zemi stojí majestátně velký slon, chobot má nahoru, na zádech má barevné měkké sedlo, které je prostorné a sahá slonovi až k velkým uším. Z pod sedla vedou na každé straně směrem k zemi šňůrky, které jsou zakončeny dvěma malými batůžky. Když se oddělá sedlo, dají se batůžky odepnout a v jednom batůžku jsou krásně barevné, chlapecké nebo holčičí tenisky, různých velkostí a v druhém batůžku, na druhé straně velkého slona je stejně barevná kšiltovka a sluneční brýle. Jakub údivem ani nemůže mluvit! Jeho očka snad ani nemrkají a pusa zůstává dokořán. Slon zároveň slouží jako mohutný, měkký, příjemný polštář.

Před chobotem slona, téměř se jeho chobotu dotýká, leží oříšek. No velký oříšek. Takový, který známe jako ozdobu na vánočním stromečku nebo jako ten, který teta Eva louská, když peče ořechový dort. Je velký jako míč, jako má Jakub když s tátem hrají koše na zahradě. Jeho vrásčitý povrch je pozlacený a kolem celého oříšku je červená mašle. Paní prodavačka vidí na Aničce, že její pohled je tak zvídavý a proto vezme ořech do svých rukou. Nezdá se být těžký. Paní prodavačka se svým tajemným úsměvem povídá:,,víte, co skrývá tento oříšek? Je to velké překvapení právě pro takové malé slečny jako je tady Anička. Je to přesně jako v té pohádce.“ Poté zase oříšek odložila na své místo. Obě děti stojí jako by se nemohly pohnout z místa a jejich oči míří přímo na slona s oříškem.

Táta poděkoval za její ochotu paní prodavačce, ještě chvíli vysvětloval, proč s dětmi dnes zavítali do prodejny hraček, pak velmi poděkoval a všichni se vydali ven před obchod. Snad si ani neuvědomili, že je skoro večer a oni byli posledními zákazníky.

Doma, hned po příchodu vše překotně vyprávěly tetě Evě a bylo na Aničce i na Jakubovi vidět, jak jim svět plný překvapení leží v hlavičkách. Snad ani nemohly myslet na nic jiného. Teta Eva i tatínek se báli, že ten večer ani neusnou!

Ráno děti probudil šramot a telefon. Hned oba utíkají do kuchyně a hned si všimly, že u dveří už má tatínek sbalené své věci a pracovní tašku. Snídaně byla hotová a tak všichni už sedí u stolu. Tatínek má pevný pohled a povídá: ,,tak, já odjíždím hned jak vás doprovodím do školy, a vrátím se přesně v sobotu, na vaši společnou oslavu. Teta Eva bude s vámi doma,budete jí se vším pomáhat a poctivě se připravovat do školy, Jakube, to platí především pro tebe. A dnes odpoledne si napište a nakreslete krásné pozvánky pro vaše kamarády,ať je vaše oslava se vším, co k pořádné oslavě patří! V sobotu ve 3 hodiny oslava začíná“!

Děti vyjekly radostí a táta i teta Eva si zasloužili velkou pusu! Nastal ranní shon a už za chvíli, se všichni u branky s tetou loučili. Táta ještě s tetou na poslední chvíli probírá nějaké důležité věci, asi ohledně jeho příjezdu a tak už ke školce i ke škole mají všichni napilno. Ale den je jako vymalovaný a sluníčko se krásně směje! Děti se tak těší! Poslední pusa tátovi a zamávání na cestu.

Dny ubíhají pomalu, čas ve škole i ve školce se dětem skoro vleče, každý den se ale blíží tátův návrat a oslava narozenin. Anička i Jakub rozdali poctivě všem svým kamarádům malované pozvánky na sobotu a i ostatní děti nemluví o ničem jiném. Vyzvídají, co dostanou za dárky od tety a tatínka. Tatínek už volal domů, že je v pořádku na místě a že pouští do práce, aby byli hotovi a stihli letadlo zpět včas.

Každý večer má plno práce i teta, která pracuje doma na další sbírce obrazů z nedalekého starého zámku a do toho vždy večer začíná připravovat pohoštění pro děti. Anička i Jakub jsou od návštěvy Dětského ráje unešeny krásnými hračkami co v obchodě viděly, ale na slona a na oříšek zapomenout nemůžou vůbec. Každý večer, než usnou si o tom povídají a snaží se uhádnout, co může být v oříšku a jak vypadají věci co nosí slon. Nedá jim to spát, jejich představivost je veliká. Každý z nich kuje své tajné přání, co by mohl slon i oříšek tajit.

V pátek, den před oslavou, je hrozně dlouhý. Teta na odpoledne plánuje velký nákup a potom má ještě plno práce v kuchyni. Děti mají velký úkol, musí venku uspořádat křesílka a stoly pro své hosty. Tatínek objednal ještě před odjezdem velký slunečník, ale ten dají doprostřed zahrady až v sobotu dopoledne, to se tatínek má vrátit. Čekají ještě telefon od tatínka, aby se s tetou přesně domluvil.

Ze školy děti skoro utíkaly. Teta už na ně čeká a velké tašky také. Je krásné počasí a sluníčko i teplo hlásí i na sobotu. V obchodě je plno lidí a tak domů přijíždějí až později odpoledne. Hned se však děti pouštějí do uspořádání zahrady, ale za chvíli je už teta volá k večeři. Hned jim hlásí, že před chvílí volal tatínek. Prý tatínek přijede včas, víc dětem neřekla. S tajemným úsměvem odešla do kuchyně, kam dnes děti prý už nesmějí. Šibalsky na mrkla. Radost dětí je veliká. Nemůžou se dočkat! Teta ale trvá na tom, že si musí jít dnes brzy lehnout, ať jsou na oslavu vyspané a čilé. V tom ale malou Aničku přepadl velký strach. Vůbec totiž nepomyslela, co si na svoji velkou oslavu vezme na sebe! Anička, jako velká parádnice, se chce přece vždy líbit a teď neví, jaké šatičky a botečky má mít, aby jí to opravdu slušelo! Vždyť je to i její oslava, kdy se s dětmi ze školky loučí a bude z ní už školačka! Posmutněle a překotně začala vybírat ve svém pokoji ve skříni a v šatníku. Na postýlce se kupí šatičky barevné, proužkované i ty, které nosí nejraději. Ale to se jí zdá všechno obyčejné a tak její tvářička je opravdu smutná. To Jakub takové trápení nemá! Je to přece kluk. Za chvíli jim teta přijde popřát dobrou noc, že už musí ulehnout a všimne si smutné Aničky. Ta se jí svěřuje. Teta ji pohladí a povídá: ,,Aničko, vůbec si nedělej starosti, budeš krásná panenka úplně v každém oblečení. Uvidíš jak ti to bude slušet!“ Teta zhasíná lampičku a po chvíli je slyšet zase jen špitání Aničky a Jakuba. Ti myslí jen na druhý den a povídají si o tajemném slonovi a oříšku. Je jim trošku líto, že o tom neřekly tatínkovi, jak moc by si přály právě tyto dva tajemné dárky. Měsíc jim svítil do okna a snad se na ně taky usmíval. Anička a Jakub usínají se svými tajnými představami a se vzpomínkou na Dětský ráj hraček.

Nikdo vůbec neví, že jsou chvíle, spíše tajemné noci, kdy se dětská přání mohou plnit. A tato noc právě ta noc tajemná. Byl úplněk a měsíc kraloval na nebi. Umí nahlížet do všech dětských dušiček a ví o tajných přání všech dětí. Taková to noc se nazývá kouzelná noc, noc, kdy se plní přání.

Když velký paprsek měsíce zamířil přímo slonovi na špičku chobotu, slon otevřel oči. Pozorně se rozhlédl kolem sebe a uviděl oříšek, který ležel přímo pod ním. Chobotem do oříšku jemně postrčil, oříšek se otočil mašlí ke slonovi a také otevřel svá malá očka. Chvíli na sebe koukali a když měsíc osvítil skoro celou místnost, spatřili okno, které bylo přímo nad nimi. Bylo však zavřené. A protože zvířátka neumí mluvit lidskou řečí a hračky také ne, oba se začali domlouvat očima. Hned si ale rozuměly. Přece oba viděli, když byli v obchodě Anička s Jakubem, jak si moc přejí obě hračky.

Hodiny na věži kostela právě odbyly půlnoc. Město spalo klidným spánkem a ticho ulic rušila jen říčka, která tekla nedaleko. Přesně v tuto chvíli slon chobotem nabral oříšek a oba pevně zavřeli oči. Trvalo to jen okamžik a oba se ocitli na chodníku před obchodem. Jen měsíc jim zářil nad hlavou. Slon opatrně položil oříšek na chodník před sebe a oba se začali rozhlížet, kudy kam. Chtěli najít cestu za Aničkou a Jakubem! Zamířili směrem k řece, o té děti mluvily. Oříšek se kutálel první a za ním s chobotem u země kráčel slon. Oba šli velmi potichu.

Děti tvrdě spaly a vůbec neslyšely zastavit u branky auto. Bylo chvíli po půlnoci. Jen teta Eva, jak slyšela vrznout branku, hned spěchala k oknu. Po chodníčku k domu, potichu kráčel tatínek! Šel opatrně, protože teta Eva večer, po domluvě s tatínkem než odjel, když děti usnuly, šla na zahradu, aby tam tajně pro děti upevnila lampiony na jejich oslavu. Tatínek měl sebou svůj veliký kufr a v druhé ruce nesl velkou krabici. No spíš ji posunoval pomalu po chodníčku. Teta Eva mu šla naproti a potichu se domluvili, že krabici postaví zatím za altánek v zahradě. Našlapovali tichounce, aby děti neprobudil šramot. Potom potichu šli oba do domu, kde chvíli seděli v kuchyni a po pozdní tatínkově večeři, šli oba do pokojů spát. Tatínek potichu otevřel dětský pokoj, usmál se na své spící andílky a opatrně je oba pohladil po vláskách. Děti spaly s růžovým úsměvem na malých rtech.

Slon s oříškem šly pomalu městem. Co chvíli se zastavily a rozhlížely se po okolí. I když je měsíc vedl, v ulicích byla černá tma. Když došly k řece, spatřily před sebou most. Slon vždy chobotem opatrně šťouchl do oříšku a ten se kutálel před ním. V tom uviděly v dálce domy se zahradou. Domy byly hned za silničkou u řeky, o které děti mluvily, když byly u nich v obchodě. Hračky šly tedy správně! Slon, jak je vyšší si najednou všimnul zahrady před sebou, která měla uprostřed altánek a kolem byly nachystané lampiony. Určitě je toto dům, ve kterém bydlí děti! Tady se jistě zítra budou slavit narozeniny! Slon i oříšek zamířily přímo k brance. Pomalu začalo svítat.

Sluníčko ještě bylo hodně daleko, ráno se teprve začalo probouzet. Malou Aničku probudil šramot u branky venku. Chvíli ležela ještě víc schoulená pod dekou, v domě byl klid a ticho. A zase ten divný šramot venku. Jasně slyšela divné tiché zato šouravé kroky, které mířily po chodníčku k domu. Vykoukla z okna, ale tak, aby nebyla vidět. Zdálo se jí, že vidí divný stín, který byl kousek od branky a na zemi pod sebou jakoby něco leželo. Chvíli se dívala za záclonou a pak šla ke Kubíkovi, aby ho probudila. Ten tvrdě spal. Anička ho ale probudila vystrašeným šepotem:,,Vstávej, honem, venku něco je!“ Jakub ač rozespalý, vyskočil z postýlky a zamířil k oknu. Oba klečeli za oknem, za záclonou a dívaly se směrem k brance. Co to může být?

Potichounku a po špičkám šly děti ke dveřím a Jakub otočil klíčem. Anička se přikrčuje za zády Jakuba a choulí k sobě malou panenku, která s ním spává už malička. Dostala ji od maminky. Maminka také té panence ušila krásné šatičky! Maminka uměl krásně šít a jednou si s Aničkou i namalovaly obrázek šatů, které si Anička přeje, aby je maminka ušila na ni. Ale potom už maminka nebyla, už šaty nestihla ušít.

Děti jdou potichu ven na schůdky a krčí se k sobě. Oba vykukují za rok, kde se k nim blíží ta ,,divná“návštěva. Už je dělí jen keř na rohu chodníčku! Anička ia Jakub mají zatajený dech a očka mají vytřeštěné! V tom na nebi proklouzne ven první paprsek slunce a odhalí podivnou návštěvu. Před Jakubem s Aničkou stojí slon a ve svém chobotu drží zlatavý oříšek s velkou mašlí. Všichni na sebe koukají bez dechu.

Slon svýma velkýma očima kouká na děti, postaví oříšek na zem a jemně do něho šťouchne směrem k Aničce. Ta ho bere do náručí a slon jde pomalu k Jakubovi. Zastaví se před ním a pomalu pohne svým chobotem směrem k domu. I Jakub bere slona do náručí a jdou do domu. Děti byly tak překvapené, že už přestaly dávat pozor na to, aby šly potichu, proto, když vstoupily do chodby a pak do pokojíčku, už byla vzhůru i teta Eva a tatínek. Děti daly hračky na koberec. To už ve dveřích stojí tatínek a udivená teta Eva. Všichni se na sebe udiveně podívali. Nevěřili svým očím. Tatínek povídá:,,Kde se tady vzaly ty hračky? Vždyť já je chtěl dětem koupit jako dárek, ale už jsem to do odjezdu nestihnul! To ty této Evo?“ Ta jen nevěřícně kroutí hlavou a povídá:,,Já také ne! Kde se tady vzaly?“ Do okna už plně zasvítilo sluníčko a paprsky jakoby se tajemně smály. Slon se naposledy podíval na oříšek, který zářil svoji mašlí, mrkli na sebe, zadívaly se spokojeně na sebe a na děti a poté oči sklopily. V tu chvíli se z nich staly hračky, které už neoživnou. Kouzelná noc totiž skončila. Jen slabounce bylo slyšet jakoby z dálky pokojíkem-děti jsme vaše hračky, moc jste si nás přály, proto teď patříme vám.

Děti se stále na hračky jen dívaly, nepohnuly se z místa. Nemohly uvěřit, že se mohl stát zázrak. Táta povídá:,,Tak se podívejte na ty hračky, jsem sám zvědavý!“

Děti pomalu jdou ke svým dárkům a Jakub jako první odepíná slonovi dva batůžky, které má přes svá záda, připnuté k okrasnému sedlu. Batůžky nejsou těžké, ale buclaté. Z jednoho batůžku vytahuje Jakub krásné barevné klučičí tenisky s barevnýma šňůrkami a z druhého batůžku vydělává přesně tak barevnou kšiltovku s brýlemi. Vše barevné jako tenisky. Hned si zkouší obutí i kšiltovku s brýlemi. Parádně mu to sluší! Jakub je tak šťastný, přesně toto si přece přál! Teta pobídla Aničku, ať rozváže mašli na oříšku. Anička ji poslechne a opatrně mašli rozváže. V tu chvíli se oříšek rozloupne a něco je uvnitř! Malou škvírkou Anička sahá prsty na něco měkkého a jemného. Rozloupne oříšek o něco víc a vydělá z jeho útrob velmi krásně a pečlivě urovnanou lesklou hromádku. Opatrně lesklé překvapení bere do rukou a najednou se v jejich rukou rozloží krásné, lesklé a načinčané šaty, jako pro princeznu, jako ty Popelčiny, přesně jako ty, které si kdysi kreslila s mámou, aby jí je ušila. Šatečky byly úchvatné. Anička si je hned obléká! Proměňuje se v malou princeznu!

Ani teta, ani táta nemohou věřit svým očím! To je zázrak, vždyť tatínek ty hračky už nestihnul koupit, moc ho to trápilo a mrzelo! Vůbec si neuměli vysvětlit, jak se k dětem ty vysněné hračky dostaly!

Když odpolední sluníčko krásně hřálo, zahrada se zrcadlila nachystanou oslavou pro děti, když zazvonili první hosté. Zahrada zaplnila malými kamarády, na prahu domu se objevily Anička s Jakubem. Obou jiskřily očka, oba zářili štěstím. Jakub měl na sobě nádherné barevné tenisky, s barevnými tkaničkami, na hlavně parádní kšiltovku, přesně takovou, jakou nosí malí kluci a fešácké brýle, které přesně ladily s barevnými tkaničkami. Vedle něho kráčela malá, překrásná princezna! Její šaty zářily ve sluníčku jako zlato, vlásky měla vyčesané a nahoře zdobené korunkou. Z ramínek skoro až na zem krásné šaty princezny zdobil závoj s velikým límcem. Anička se celá na sluníčku třpytila a skoro se tajil dech, jestli opravdu nepřišla z pohádky.

Děti tleskaly, povykovaly, mávaly a všichni byli rádi, jaká krásná oslava to je. Jen co děti předaly dárečky, přinesla teta Eva nádherný narozeninový dort. Měl tři patra a hrál mnoha barvami. Svíčky byly na spodním patře pro Jakuba a tom vyšším, pro Aničku. I dort zářil! Dort byl tak těžký, že u fotografování ho skoro děti neunesly. Děti hned dort ochutnávaly a oslava byla opravdu veliká. Chvíli byli všichni u Aničky a chvíli zase kolem Jakuba nebylo možno projít. Limonáda tekla proudem stůl se prohýbal dobrotami a ovocem. Najednou tatínek zmizel a jak sluníčko začalo padat za první stromy, za altánkem vypukl barevný ohňostroj! Všichni se otočili. Do toho tatínek pomalu, kousek po kousku přisunoval před děti novou zahradní houpačku! Přesně takovou, jakou děti viděly v pohádkové knížce. Houpačka byla plná kytiček a krásně se na zahradu hodila. Hned se k ní dětii seběhly!!!

Hlasy smích dětí se dlouho do večera ozýval ze zahrady a to i když večer si vzal svoji vládu nad dnem. V tom si Anička vzpomněla na své první dva pohádkové hosty. Na slona s oříškem! Vzala Jakuba za ruku a utíkali spolu do domu. Se slonem a oříškem v náručí utíkali za dětmi, sesedly se do kolečka a Anička s Jakubem jim začali vyprávět. O kousek dál hořel ohníček a od jeho plamínků, byla vidět záře a radost ve všech očí dětí. Nemohly se vyprávění Jakuba s Aničkou nabažit!!! A uprostřed všech dětí stál pyšně slon a u jeho chobotu oříšek.

Byla to noc plná kouzel, kdy se plní přání. Tentokrát se splnilo Aničce s Jakubem a kdo ví, komu se splní příště?….

Od té doby se vždy večer před spaním, dívají z okna ven všechny děti, jestli zrovna k nim nejde slon s malým kouzelným oříškem!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.